O canisterapii obecně

„Není snad zvířete, které bychom znali lépe než psa, které bychom více milovali a kterému bychom více důvěřovali …Léčebné účinky života se psem nejsou objevem moderní psychologie, lidé je znají již tisíce let.“                  Dr. Nicholas J. Saunders 

Vývoj člověka je nepochybně spjatý s domestikací zvířat. Snad žádné jiné zvíře si neudrželo takovou oblibu jako pes. Již pravěcí lidé zjistili, že se nemusí bát vlků, kteří přicházeli k jejich jeskyním za teplem, a začali jim házet zbytky masa a kostí. Vlci rovněž objevili, že lidé nejsou jejich nepřátelé. Lidé poznali cenu vlka jako hlídače, pomocníka při lovu, ochránce při cestách, ale hlavně jako společníka. Postupem času se mezi člověkem a vlkem začalo  v různých podobách rozvíjet přátelství, které vydrželo až do dnešní doby. Jasným důkazem je nalezený společený hrob člověka a psa starý přes 12.000 let .

V medicíně a ošetřovatelství se pes rovněž objevuje již od dávné historie

  • První dokumentované použití zvířat jako doplňkové terapie se datuje do 9. století v Belgii u zdravotně postižených.
  • Pes patřil k výbavě babylónského lékaře, protože již tehdy byla známa léčivá moc psích slin a bylo běžné dát psovi olízat rány nemocného. Babylónská bohyně zdraví a lékařství Gulu měla svoji smečku, která ji doprovázela.
  • Psi se používali k léčbě – přikládáním na nemocná místa pacienta, což byl oblíbený způsob léčení revmatismu i později ve středověku
  • Ve svatyni boha lékařství Asclépia byly chováni posvátní psi, kteří podle Homéra dokázali olíznutím vrátit ztracený zrak.
  • V 90. letech 18. stol. V Anglii v Yorkshiru při společnosti přátel kliniky duševně nemocných byla v programu péče o zvířata s cílem naučit pacienty zodpovědnosti péčí o tvory, kteří jsou na nich závislí. 
  • Roku 1859 poznamenala Florence Nightingalová, že malé domácí zvířátko je často výborným společníkem pro nemocného, zejména pro chronické dlouhodobé případy.
  • Roku 1867 zahájil činnost Betel v Německu a zvířata zejména psi, kočky, ptáci a koně se stala jeho samozřejmou součástí. Začali skromně jako domov pro lidi s epilepsií, dnes je to centrum pečující o lidi s nejrůznějším postižením. R 1977 měli 5000 obyvatel a také více než 5000 členů personálu.
  • V USA r. 1919 v nemocnici sv. Elizabethy ve Washingtonu používali psy jako rozptýlení pro pacienty a jejich terapeutické návštěvy tu běží dodnes. Ve 40. letech ve spolupráci s červeným křížem udržovali psy dobrou mysl rekonvalescentů – válečných letců v New Yorku. V 70. letech americký dětský psycholog Boris M. Levinston objevil, že pes je ideálním spoluterapeutem emocionálně narušených dětí, Sam a Elizabeth Corsonovi, odborníci v psychologii a neurofyziologii, z Ohia navazují na jeho práci a dosahují značných úspěchů v CT. V 80. letech se stoupající profesionalitou terapeutů se již začíná rozlišovat mezi činností za účasti zvířat a terapií pomocí zvířat.
  • Do naší republiky se tato metoda dostala v devadesátých letech minulého století.

Název CT se vžil jako označení způsobu terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž pojem zdraví je zde myšlen přesně podle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) – jako stav psychické, fyzické a sociální pohody. Jinak lze CT definovat jako zvířecí asistenční aktivitu a zvířecí asistenční léčbu prováděnou s jedním konkrétním živočišným druhem.

CT klade důraz především na řešení problémů psychologických, citových a sociálně – integračních a působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné a zahrnuje spíše složku motivace k rehabilitaci a povzbuzení imunity prostřednictvím psychiky. Uplatňuje se zejména jako pomocná (podpůrná) psychoterapeutická metoda při řešení různých situací, kdy jiné metody selhávají nebo je nelze použít.

CT se využívá v dětských domovech,diagnostických ústavech, různých školských zařízení, ústavy sociální péče, domovy důchodců, léčebny dlouhodobě nemocných, hospicová zařízení, psychiatrické léčebny, rehabilitační ústavy, nemocnice, …

Dělení:

AAA – činnosti za účasti zvířat.Poskytují příležitost pro motivační, výchovný, odpočinkový nebo terapeutický prospěch zaměřený na zvýšení kvality života klienta, odehrávají se v různých terapeutických prostředích a jsou vedeny speciálně vyškoleným profesionálním odborníkem nebo dobrovolníkem za účasti speciálně vybraných zvířat.

AAT – terapie pomocí zvířat. Je cílená intervence, při které je zvíře nedílnou součástí terapeutického procesu. Je poskytována a vedena zdravotnickým profesionálem se speciálními odbornými znalostmi.

Hlavní rozdíl mezi oběma skupinami je, že zatímco výsledky té první lze vyjádřit pouze v pojmech radosti, spokojenosti a štěstí, výsledky té druhé jsou objektivně pozorovatelné a měřitelné. Jejím cílem totiž může být např. posílení žádoucího chování nebo utlumení nežádoucího chování (léčení fóbií, nácvik nových dovedností, motivace atd.).

Pasivní AAA
Nejjednodušší forma – akvárium, klec s ptáčky v čekárně u lékaře nebo společenské místnosti ústavu (v r. 1992 mělo domácí zvířata jako stálou součást programu 70 % hospiců ve Velké Británii a Irsku).

I nevšední plemena pro canisterapii mohou pomáhat

Canisterapeutické zkoušky jsme skládali u organizace „Pomocné tlapky“ v Třemošné u Plzně.  Na zkouškách měli nejmenšího uchazeče o certifikát (Čikitu – york) a největšího (Annie – mallorka).

U canisterapie nezáleží na velikosti ani na plemeni psa. Nejdůležitější je jeho povaha. Pes musí mít vyrovnanou povahu, bez agresivity, bázlivosti a měl mít rád ostatní psy (zvířata). Pes musí být ochráncem, pomocníkem a přítelem člověka. Z těchto důvodů musí snášet různé ústrky, mírné tahání za uši, srst, ocas, nechtěné pošťouchnutí holí, berlí, nohou, rukou, apod. Nesmí projevovat neklid, agresivitu ani bázeň v prostorách se silnými pachy, různou hlučností, … 

Na canisterapii připravujeme psa od štěněte. Nejsme příznivci cvičáku, pouze vychováváme, aby z něho byl dobrý kamarád a přinášel radost lidem, kteří to potřebují.

Rozdíl mezi canisterapií a kynologií je značný. U kynologů se hodnotí schopnost psa spolupracovat s pánem. U canisterapie se jedná o schopnost obou komunaci dalšími lidmi (starými, nemocnými, postiženými, dětmi, …) ->hodnotí se kontakt se třetí osobou. 

Testování psa probíhá podle řádu Pomocných tlapek, který je možné najít zde:

http://www.canisterapie.cz/cz/canisterapie-zakladni-informace/canisterapeuticke-zkousky/zkusebni-rad-pro-testovani-canisterapeutickych-psu-32.html

 Zkoušky jsme zvládli a canisterapii vykonáváme v praxi v domovech důchodců. 

Zabýváme se pouze canisterapií typu AAA, která má pozitivní psychické účinky. 

Když vcházímedo pokoje a pejsci vběhnou, tak se na tvářích lidí objeví úsměv. Spouta lidí má pro pejsky už schované pamsky. (Od té doby co docházíme do DD musíme hlídat váhu :-)). Mezi oblíbené aktivity patří aport u jorkšírka (rozhýbání rukou) a olizování sýra z rukou (rozproudí krevní oběh). Pro mnohé pacienty jsme jedinou návštěvou „z venku“. Při hlazení psa se klienti rozpovídají – vzpomínají na své pejsky doma, na mládí, postěžují si na zdraví…

Mallorská doga a jorkšírský teriér nejsou typická plemena pro canisterapii. V ČR jsou pouze 2 mallorky,  které canisterapeutické zkoušky mají. Angie Beautiful Sugar flower a Aladin Dino  Snug.