Standard

Toto plemeno patří zřejmě k nejméně rozšířeným molossům vůbec. Jeho současnost v Evropě je poněkud nejasná, protože i samotní Španělé pokládají toto plemeno prakticky za vyhynulé. Možná i proto jsou rozdíly v exteriéru psů tohoto plemene tak velké. 

FCI – Standard č.   249 /  20. 05. 1997

PŘEKLAD DO NĚMČINY: Dr. J.-M. Paschoud a paní R. Binder.  

ZEMĚ PŮVODU: Španělsko   
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 11. 12. 1996.   
POUŽITÍ: hlídací a strážní pes   
KLASIFIKACE FCI: Skupina 2 Pinčové a knírači – molosové – švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 2.1 – Molosové, dogovití psi 
Bez pracovní zkoušky  

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: V oblasti středozemí přinášela lodní doprava mezi východem a západem odnepaměti možnost výměny kultury a vědy mezi jednotlivými národy. Tyto vzájemné vztahy – i když byly především obchodní – nabízely také příležitost vyměňovat si domácí zvířata. Mezi nimi byli také hlídací a strážní psi, kteří odedávna sloužili k ochraně proti pirátům a námořním lupičům v přístavech a v osadách u moře.  Mezi těmito většinou velkými, silnými a odolnými psy s velkou hlavou a mohutným chrupem vynikalo jedno plemeno: byla to doga Iberského poloostrova, která se ve Španělsku na mnoha místech používala jako lovecký pes nebo jako bojový pes proti býkům a jiným psům.  Tento pes provázel krále Jakuba I. na jeho výbojných a dobyvačných taženích a na Baleáry se dostal zhruba kolem roku 1230. V 17. století přešla Menorca a další oblasti na základě mírové smlouvy z Utrechtu do anglického majetku. Angličané přivedli na Baleárské ostrovy vlastní bojové a hlídací psy a zkřížili je s dogou Iberského poloostrova, která žila také na Baleárách. Na počátku 18. století byly v Anglii zápasy mezi psy a býky velmi populární a Angličané žijící na ostrovech hledali psa, který by byl vhodný na takové zápasy. Uvedené okolnosti vysvětlují název plemene – Ca de Bou – býčí pes. Ve španělské plemenné knize je zachycena existence tohoto plemene již v roce 1923. První oficiální záznam pochází z roku 1928 a v roce 1929 byl pes uvedeného plemene poprvé předveden na výstavě v Barceloně.  

CELKOVÝ VZHLED: Jde o typického představitele molosských plemen poněkud prodlouženého formátu, silného a mohutného, střední velikosti. Plemeno vykazuje výrazný rozdíl mezi pohlavími, což se projevuje především u lebky, jejíž obvod je u psů větší než u fen.  

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): Základním rysem tohoto plemene je klidná povaha, ale podle okolností se může projevit také odvážně a chovat statečně; s lidmi vychází dobře a svému pánovi je věrný a oddaný. Jako hlídací a strážní pes je nepřekonatelný. V klidných situacích je důvěřivý a sebejistý; při vzrušení je jeho pohled pronikavý.  

HLAVA: Hlava je silná a mohutná.   
MOZKOVNA: 
Lebka: Mozkovna je velká, široká a téměř kvadratická; její obvod zvláště u psů přesahuje kohoutkovou výšku. Čelo je široké a ploché, čelní rýhavyjádřená; při pohledu zepředu není vzhledem ke tvaru mozkovny vidět týlní hrbol. Horní linie obrysu mozkovny a tlamy jsou téměř rovnoběžné, jen lehce konvergující.   
Stop: při pohledu ze strany je výrazný a vystupující; Při pohledu zepředu je patrný jen proto, že nadočnicové oblouky vyznačují výraznou čelní rýhu.   
LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:  Žvýkací svaly jsou silné, vystupující, silně vyvinuté a dosahují až pod střed krajiny oka. Třebaže se na žvýkacích svalech vyskytují po stranách mírné vrásky, můžeme celkově prohlásit, že kůže na hlavě netvoří vrásky.   
Nosní houba: Černá a široká; mezi nosními otvory je dobře vyznačená prohlubeň.   
Tlama: nasazená u vnitřního koutku oka, široká a kónická, při pohledu ze strany připomíná tupý kužel se širokou základnou. Hřbet nosu je rovný a lehce stoupá. Délka tlamy je v poměru 1 : 3 s délkou mozkovny.   
Pysky: Horní pysk pokrývá po stranách dolní pysk až do poloviny tlamy, kde je vyjádřen koutek tlamy. Horní pysk spíše těsně přiléhá, zatímco spodní pysk se ve své střední části přehýbá; při zavřené tlamě nejsou pysky nijak nápadné. Výrazně žebrované patro a okraje dásní jsou černě pigmentované, ostatní sliznice ústní dutiny jsou červené.   
Čelisti / zuby: Čelisti jsou silné, řezáky správně řazené a špičáky dobře usazené; skus je úplný, zuby jsou bílé a silné. Zámek vykazuje předkus; tento předkus nesmí být přehnaný a měl by činit nejvýše jeden centimetr. Se zavřenou tlamou nesmí být zuby vidět.   
Oči: velké, oválného tvaru; Víčka jsou široce otevřená, dobře lemovaná a lehce šikmá; barva by měla být co nejtmavší a měla by odpovídat barvě srsti; spojivky nejsou vidět; při pohledu zepředu by nemělo být vidět bělmo očí. Oči jsou hluboko uložené a široce posazené.   
Uši: Nasazené vysoko a po stranách hlavy, spíše malé, s viditelným vnitřkem ušního boltce a stažené obloukem dozadu. Jde o takzvané růžovité ucho. V klidu je špička ucha pod linií očí.  

KRK: Silný, mohutný, v dobrém poměru s celkem; v nasazení odpovídá jeho šířka zhruba průměru hlavy; dobře vsazený do kohoutku. Kůže je trochu volná; mírný lalok je přípustný.  

TRUP:   
Bedra a slabiny: Krátká, poměrně štíhlá, s vysloveným klenutím směrem k zádi.   
Záď: Leží zhruba o 1 až 2 cm výš než kohoutek; vůči horizontále tvoří úhel zhruba 30° a je poněkud štíhlejší než hrudník.   
Hruď: Hrudní koš je poněkud válcovitý, hluboký a dosahuje až k loktům; vzhledem k široce postaveným vrcholkům lopatek je hrudník na úrovni kohoutku velmi široký.   
Spodní linie z profilu a břicho: Hrudník probíhá rovnoběžně s podložkou; linie břicha lehce stoupá a je mírně vtažená, ale ne jako u chrtů.   

OCAS: Hluboko nasazený, v nasazení silný, zužuje se směrem ke konci.  Ocas dosahuje až k hleznu a končí špičkou. V klidu přirozeně visí. V akci tvoří lehký oblouk a zvedá se až na úroveň hřbetní linie.  

KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINA:   
Plece: Přiměřeně krátké, lehce šikmé, málo vystupující.   
Nadloktí: Rovné a rovnoběžné, široce postavené.   
Loket: Vzhledem k šířce hrudníku odstávající, ale nikdy není vytočen směrem ven.   
Předloktí: Dobře osvalené, rovné; silná struktura kostí.   
Tlapy hrudních končetin: Silné, se silnými, těsně navzájem přiléhajícími a lehce zaoblenými prsty; polštářky tlap lehce pigmentované.   
PÁNEVNÍ KONČETINY: Osvalené, širší než hrudní končetiny.   
Stehna: Široká, přirozeně zaúhlená.   
Zadní nadprstí (nárt): Krátké, rovné, silné. Paspárky jsou nežádoucí.   
Tlapy pánevních končetin: Silné, se silnými prsty, prsty jsou delší než u hrudních končetin, ale celkově tvoří ovál; přednost se dává pigmentovaným polštářkům.  

CHODY: Typickým způsobem pohybu tohoto plemene je klus.  

KŮŽE: Spíše silná a dobře přiléhající k tělu s výjimkou krku, kde se může vyskytnout lehký lalok.  

OSRSTĚNÍ
SRST: Krátká a na omak drsná.   
BARVA: Žíhaná, všechny odstíny žluté a černá; přednost se dává v uvedeném pořadí; u žíhaných psů se dává přednost tmavým barevným odstínům; u žluté intenzivnímu zbarvení. Bílé skvrny jsou přípustné na tlapách hrudních končetin, na hrudi a na tlamě v maximálním rozsahu do 30% plochy. Přípustná je také černá maska.  

VELIKOST A HMOTNOST :   
Kohoutková výška:    
U psů: 55 až 58 cm; u fen: 52 až 55 cm   
Hmotnost: 
U psů dosahuje hmotnost od 35 do 38 kg, u fen od 30 do 34 kg  

VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.  

TĚŽKÉ VADY: 
Psi s kohoutkovou výškou přesahující výšku zádi.
Předkus více než 1 cm.  
Nůžkový nebo klešťový skus. 
Chybění dvou premolárů.  
Ucho není složeno do růžicového tvaru, ale ploše přiléhá k líci; uši vztyčené v nasazení, i když zadní třetina vykazuje růžovitý tvar.  
Ocas jako u buldoka. 
Každá další vážná vada při srovnání se standardem.  

VYLUČUJÍCÍ VADY: 
Bojácnost, agresivita. 
Podkus.  
Světlé nebo žluté oči.  
Kupírované uši nebo ocas.
Bílá barva pokrývající více než 30 % celkové plochy těla, jinde než na hrudních končetinách, na hrudi a na tlamě.
Skvrny jiné barvy.  

ROZMĚRY PRŮMĚRNÉHO PSA:

Hmotnost: 36   kg
Výška zádi:58   cm
Kohoutková výška: 56   cm
Obvod hrudníku:78   cm
Obvod hlavy:59,5 cm
Délka od týlního hrbolu k nasazení ocasu73  cm
Délka od týlního hrbolu ke špičce tlamy22  cm
Délka tlamy ke stopu8    cm

Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.

Převzato z www.moloss.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *